+Po necelých třech hodinách ji z práce vytrhne Marcus, když jí oznámí, že kvůli silné bouři musí přistát v Dallasu. Zdržení ji rozhodně nepotěší, ale pořád lepší, než se rozplácnout o zem.+ Jak dlouho asi? +vzhlédne k němu Becca tázavě+ Přibližně dvě, tři hodiny, podle hlášení dispečera se bouře pohybuje pomalu a prý se už dvakrát po mírném postupu otočila zpátky. +přetlumočí jí, co se dověděl a pokrčí omluvně rameny+ Ok, co se dá dělat. +povzdechne si Bí a vyhlédne z okénka; sleduje jak plynule klesají a prudký déšť bičuje jejich letadlo. Cítí vibrace výkonnch tryskových motorů a věří, že se zvládnou dostat na zem v jednom kuse. Odvrátí se od okna a zadívá se na své rozepsané poznámky, které zatím dokázala vytáhnout z databáze LAPD. Ze všeho nejdřív se zaměřila na detektiva Huntera a jeho parťáka, Carlose Garcíu. Jejich úspěchy za posledních pár let byli doslova ohromující. A ji ne poprvé napadlo, že Los Angeles je zdá se ještě temnější místo, než před pár desítkami let, kdy ho navštívila na delší dobu naposledy. Při posledním případu dokonce spolupracoval s FBI a to sám, bez svého parťáku, což ji opravdu zaujalo. Nicméně hacknutí databáze FBI musí chvíli počkat, je si jistá, že to jí dá zabrat trochu víc... Když konečně dorolují po runwayi k hangáru pro soukromé lety, s úlevou se protáhne a rozhodne se trochu prozkoumat město. V Dallasu ještě nebyla, tak proč nevyužít příležitost. Rutinně se ozbrojí a se skrýváním zbraně se ani neobtěžuje, jestli je někde běžné být ozbrojený, tak je to tady. Na druhou stranu si není úplně jistá, jestli to platí i pro ozbrojené ženy...ale to jí rozhodně nijak zvlášť nepřekáží. Oblékne si svou koženou bundu, protože déšť venku neustává a nahlédne k Marcusovi do kokpitu.+ Jdu na chvíli ven, mobil mám s sebou. Vrátím se hned, jak přestane pršet. +oznámí mu+ Jasně, jen běž. Zatím to vypadá, že nějakou dobu to ještě vydrží. +kývne k radaru na přístrojové desce, kde je sytě rudá oblast nad značnou částí Texasu směrem na západ.+ Paráda. +potřese hlavou. Obvykle má bouřky a déšť ráda, ale ne, když má před sebou ještě téměř tři hodiny letu.+ Tak zatím. +kývne mu ještě, než otevře dveře a seběhne po schůdcích na runway a zamíří do odletové haly. Chvilkama má pocit, že možná propadla nějakou časovou smyčku do doby cowboyů a osidlování Divokého Západu, protože pokud může posoudit, kloboky, kovbojské boty, košile a džíny jsou doslova všude a ona se rychle rozhodne, že se jí to líbí. To místo má duši. U haly zamíří k prvnímu volnému taxíku a nastoupí dozadu.+
"Zdravím, slečno..." +otočí se k ní řidič a ten akcent jí prostě okamžitě vynutí úsměv na rtech+ ..."kam to bude?" +blýskne po ní úsměvem+
"Ahoj. No..nevím jistě, jsem tady poprvé. Chci si zajít někam na skleničku, ale ne někam, kam chodí turisti. Chci vidět typický, opravdový Dallas a lidi. +věnuje mu svůj nejlepší úsměv hodný holky od vedle+ Znáte takový místo? +nakloní lehce hlavu na stranu+
"Tak to vás tu vítám, jsem si jistý, že si naše město zamilujete. +mrkne na ni+ A přesně takový místo znám. +dodá ještě, než se otočí, nastartuje a vyrazí do města.+ Jste tu pracovně? Nebo za zábavou? +podívá se do zpětného zrcátka krátce+
"No, vlastně jsem tu jen na chvíli uvázla kvůli té bouři. Letím do L.A. A tam pracovně. +prozradí mu, zatímco se dívá z okna+ Ale proč i nepříjemnost neobrátit v opak? +koukne do zpětného zrcátka ve stejné chvíli jako on a setká se tak se jeho světle oříškovýma očima+
"Máte naprostou pravdu, líbí se mi váš přístup." +zvedne koutek v křivém úsměvu a sjede z dálnice, když zamíří do očividně méně frenkventovaných částí města. Jedou asi jen dalších deset minut, které taxikář vyplní zajímavými informacemi o městě, když zpomalí, až nakonec zastaví před jedním podnikem. Venku stojí hloučky lidí, baví se, kouří, někteří popíjejí. Všimne si, že je tam zaparkováno několik motorek, stejně jako typicky amerických džípů a pick-upů.+
"Jsme tu. Jsem si jistý, že budete nadšená. +blýskne po ní znovu úsměvem+
"Perfektní, už teď se mi to líbí. Díky. +podá mu bankovku a když se otočí, aby jí vrátil, jen zavrtí hlavou+ To je dobrý. Mějte se. +usměje se Becca mile, když se krátce skloní k okýnku, aby se rozloučila. Taxikář se na znamení díků krátce dotkne okraje svého klobouku a odjede. Becca vejde do hospody a spokojeně se rozhlédne přesně po takovém podniku, jaký čekala. Dlouhý bar z tmavého dřeva, autenticky poškrábaného, u něj řada vysokých barových židlí. Další prostor zabírá několik stolů, stěny lemují boxy oddělené zástěnami pro pocit většího soukromí. Ze všeho nejvíc se jí líbí, že je tam plno. Jo, tohle místo má rozhodně texaského ducha. Usadí se k baru a po krátkém zkoumání nabídky, si objedná bourbon Yellow Rose Outlaw, bez ledu.+
"Skvělá volba. +ocení její výběr barman s úsměvem a postaví před ní skleničku se zlatavě jiskřící tekutinou+
"Díky." +zvedne k němu Bí sklenku a pousměje se. Napije se, nejdřív chvíli poválí na jazyku, než pomalu polkne a vychutnává si plnou chuť kvalitního bourbonu. Pomalu popíjí a v myšlenkách se plynule vrátí k tomu, co ji čeká v L.A., prochází si znovu všechno, co už zjistila, vybaví si fotky všech pěti dosavadních obětí. Jistě zatím ví jednu věc. Potřebuje osobně vidět těla. Ideálně všechna, ale aspoň jedno naprosto nevyhnutelně. Takže to bude první místo, kam se po přistání v L.A. bude muset dostat. Do márnice...+