CO V KNIHÁCH HP NEBYLO III.
- Podrobnosti
- Zveřejněno 15. 11. 2013 15:53
- Napsal Storm
Vše o vlkodlacích ze světa HP.
Další článek z pera JKR, tentokrát o vlkodlacích, přeložila Victoria. Děkuji za překlad.
Vlkodlaci se vyskytují po celém světě, a v kouzelnické společnosti jsou považováni za vyvrhely, i když z ní paradoxně často pocházejí; kouzelníci a čarodějky, kteří tato stvoření často loví či studují, jsou nebezpečí útoku vystavení mnohem více, než průměrný mudla. Ke konci devatenáctého století provedl profesor Marlowe Forfang první komplexní studii jejich zvyklostí. Zjistil, že téměř všichni vlkodlaci, které studoval, byli před kousnutím kouzelníky. Také se od nich dozvěděl, že mudlové chutnají jinak než kouzelníci, a že jsou při pokousání mnohem náchylnější podlehnout zraněním, zatímco čarodějky a kouzelníci obvykle přežijí a stanou se vlkodlaky.
Aby se člověk stal vlkodlakem, musel být o úplňku pokousán jiným vlkodlakem ve vlčí formě. Jakmile se vlčí sliny dostanou do krve oběti, dojde ke kontaminaci.
Většina mudlovských legend a mýtů o vlkodlacích je ve své podstatě nepravdivá, i když některé z nich obsahují zrnko pravdy. Stříbrná kulka vlkodlaka nezabije, ale směs stříbrného prášku a třemdavy nasypaná na čerstvé kousnutí pomůže ránu zacelit a zabránit vykrvácení (i když existují tragické historky o obětech, které raději žadonily o smrt, než aby musely žít jako vlkodlaci).
V druhé polovině dvacátého století bylo vyvinuto několik lektvarů , které zmírňují příznaky lykantropie. Z nich nejúspěšnějším byl Vlkodlačí lektvar.
Pokud vlkodlak nepodnikne žádná opatření, je každoměsíční přeměna extrémně bolestivá, a před ní i po ní následuje několik dní slabosti, bledosti a špatného zdravotního stavu. Když je vlkodlak přeměněný ve své vlčí formě, zcela ztrácí lidský smysl pro rozlišování mezi dobrem a zlem. Bylo by ovšem zavádějící tvrdit (jako to někteří odborníci dělají, viz profesor Emerett Picardy a jeho kniha Lykani mimo zákon: Proč si lykantropové nezaslouží žít), že zcela ztrácí smysl pro morálku. V lidské podobě může být vlkodlak stejně dobrý nebo zlý člověk jako každý druhý. Někteří z nich ovšem mohou být nebezpeční i jako lidé, jako v případě Fenrira Šedohřbeta, který kouše a mrzačí i ve své lidské podobě, a za tímto účelem si udržuje nehty zaostřené do tvaru drápů.
Oběti napadené vlkodlakem v jeho lidské formě mohou přejmout jisté mírné znaky vlků, jako například oblibu krvavého masa, ale jinak by neměly trpět dlouhodobými příznaky nemoci. Každé kousnutí nebo škrábnutí od vlkodlaka ale zanechá trvalou jizvu, ať už během útoku je či není ve vlčí formě.
Vlčí forma vlkodlaků je od skutečného vlka téměř k nerozeznání, i když má o něco kratší čumák a menší zorničky (oboje je více „lidské"), a ocas je spíše chocholatý, než zarostlý a dlouhý. Skutečný rozdíl ovšem tkví v chování. Opravdoví vlci nejsou příliš agresivní, a těch několik legend, které je představují jako tupé predátory, nejspíše hovoří o vlkodlacích a ne o vlcích. Na druhou stranu vlkodlaci napadají téměř výlučně lidi, a pro ostatní stvoření nepředstavují téměř žádné riziko.
Vlkodlaci se obvykle rozmnožují napadáním ne-vlkodlaků. Stigma spojené s lykantropií bylo po staletí natolik masivní, že jen hrstka z nich se někdy oženila a zplodila děti. Ovšem pokud už si vlkodlak vybral lidského partnera, u jejich potomků se lykantropie nikdy nevyskytla.
V případě, že se dva vlkodlaci setkají a spáří během úplňku (což je vysoce nepravděpodobná událost, a pokud víme, nastala pouze dvakrát), výsledkem budou vlčí štěňata, která naprosto ve všem připomínají opravdové vlky, ale disponují abnormálně vysokou inteligencí. Nejsou agresivnější než normální vlci a nenapadají lidi. Jeden z takových vrhů byl kdysi pod podmínkou naprostého utajení a s laskavým souhlasem Albuse Brumbála vypuštěn do volné přírody v Zapovězeném lese u Bradavic. Z vlčat vyrostli krásní a mimořádně inteligentní vlci, a někteří z nich stále žijí a jsou příčinou historek o vlkodlacích v Lese – nikdo z učitelů nikdy nedělal moc pro popření těchto příběhů, protože podle nich je vysoce žádoucí, aby se studenti lesu vyhýbali.
Vlkodlačí politika Ministerstva kouzel byla vždycky zmatená a neefektivní. v roce 1637 byl sepsán Zákoník o chování vlkodlaků, podle něhož měli vlkodlaci podepsat slib, že nikoho nenapadnou, a každý měsíc se sami zamknou do bezpečí. Podle očekávání Zákoník nikdo nepodepsal, protože se nikomu nechtělo nakráčet na Ministerstvo a přiznat svoje vlkodlactví –problém, který vyplul na povrch i později u Registru vlkodlaků. Do Registru měl každý vlkodlak zapsat svoje jméno a osobní údaje, ale seznam byl po mnoho let neúplný a nespolehlivý, protože většina nově pokousaných se pokoušela svou nemoc skrýt a oddálit nevyhnutelné vyhnanství a hanbu. Divize Bestií a Tvorů a Oddělení pro Regulaci a Kontrolu magických bytostí si vlkodlaky po léta přehazovali jako horký brambor, protože nikdo nedovedl rozhodnout, zda by měli vlkodlaci být klasifikováni jako bytosti lidské nebo zvířecí. Tak se stávalo, že například Registr vlkodlaků a Jednotka pro Odchyt vlkodlaků náležely pod Divizi Bestií, a Kancelář pro sociální podporu vlkodlaků byla současně zřízena v Lidském oddělení. O sociální podporu se nikdy nikdo nepřihlásil, nejspíš ze stejných důvodů, z nichž se jen minimum zapsalo do registru, a kancelář byla časem zrušena.
Komentáře
A za druhé: „Když už si vlkodlak vybral lidského partnera, u jejich potomků se lykantropie nikdy nevyskytla.“ Vida, a já jsem si doteď myslela, že existuje cca 50% riziko, že vlkodlak přenese svůj vlkodlačí gen na svého potomka. Nechápu tedy, proč Remus v sedmém díle tak bláznil, když Tonksová otěhotněla. Podle všeho neměl důvod se bát, že budou mít „vlčata“.
s tím sluchem, a tak...asi možná i jo, ale nijak výrazně, už jen proto, že by se to muselo v HP knihách projevit...a tam Remus nikdy nevyužil něčeho (že by třeba viděl a slyšel víc...)takže spíš předpokládám, že jsou dlaci takoví víc "ostražití" vzhledem k statusu, jaký si nesou a z toho možná by se dalo usuzovat, že víc smyslově vnímají..možná spíš čich...chuť.. To s tím předáváním lykantropích genů,je to právě divné, že na tom vystavěla část linie s ním a pak co, nevyskytla..i když někde tohle prohlášení bylo vedené právě na základě toho, že z Teddyho dlak nebyl. Čili to bych řekla, že JRK trošku nedomyslela...