Spoločenská miestnosť

[André Bourson]

To jsem rád +řekne upřímně a neunikne mu její odhodlanost, přesto je pořád opatrný+ Velice nerad bych se v tobě zklamal. Ale... věřím ti +konečně si ji přitáhne k sobě+ Žárlím. Vadí to? +pošeptá jí do vlasů+

[Memory]

Nechá sa pritiahnuť, no potom sa trošičku odtiahne, aby naňho lepšie videla. "Ako presne to myslíš, že sa vo mne nechceš sklamať?" nikdy sa totiž nebavili o vážnosti ich vzťahu.

[André Bourson]

+chvilku jí zkoumavě hledí do tváře+ Už jsem ti řekl, že se mi líbíš a mám tě rád. Je mi s tebou moc dobře a proto bych rád zjistil, jestli jsi ta pravá, kterou už tak dlouho hledám. Potřebuji však mít jistotu, že ti mohu důvěřovat a spolehnout se na tebe +přejede jí hánkami:) po tváři+ Samozřejmě v případě, že ti taky záleží na vztahu se mnou +usměje se+

[Memory]

Chvíľu ho bez slova skúmavo pozoruje. "Vieš André, mám ťa rada....ale....láska to nie je...a ja sa bojím, že sa to ani na lásku nikdy nezmení." sklopí zrak. Nevie, ako na tobAndré zareaguje a trochu sa tej reakcie bojí, ale nerada by nahovárala niečo sebe a ešte horšie...jemu.

[André Bourson]

+pozorně ji vyslechne a pak trochu zklamaně promluví+ Respektuji tě. Díky, žes mi to řekla tak upřímně a naštěstí dřív, než mé přátelství s tebou přerostlo v lásku. Další zklamání bych snášel docela těžko +pousměje se+ Jistě jsi unavená po tak náročném večeru. Půjdu, aby sis mohla odpočinout. Dobrou noc +políbí jí ruku a odejde pryč+

[Memory]

Po jeho odchode sa presunie na gauč a schúli sa tam do klbka. Cíti sa strašne, aj keď je presvedčená o tom, že spravila správnu vec. Pritiahne si k sebe vankúš a zaborí doňho tvár. Jej tichučké vzlyky naplnia miestnosť.

[Kristián]

+Vojde dnu. Prekvapí ho, keď nájde sestru vzlykať do vankúša. Sadne si vedľa nej a prstami jej prehrabne vlasy. Počká kým naňho pozrie uslzenými očami.+ Mery, čo sa stalo? +opýta sa potichu.+

[Memory]

Len zavrtí hlavou a tvár opäť schová do vankúša. "Nechcem o tom hovoriť." zamumle do látky, takže ťažko povedať, či jej Kris vôbec rozumie. Rada by sa mu vyžalovala, ale to ona nerobí, nie v takomto stave. Navyše si za to všetko môže sama...

[Kristián]

+Nesúhlasne pokrúti hlavou. Je mu však jasné, že z nej nič nedostane, kým nebude sama chcieť, aspoň podobrotky. Vypáči jej vankúš z rúk a aj keď sa trochu bráni, tak si ju k sebe privinie.+ Nevydarila sa ti oslava? +Skúsi to z nej dostať inak, ale keď zas len zavrtí hlavou a je ticho, vzdá to.+ Ach Memory, čo mám s tebou robiť, keď mi nič nechceš povedať. +Položí si bradu na temeno jej hlavy a nečujne si povzdychne, zdá sa, že majú obaja problémov vyše hlavy.+

[Memory]

Spočiatku by najradšej bola sama, ale napokon je rada, že je Kris pri nej. Ticho sedí v jeho náručí a všetko si ešte raz premieta v hlave. "Som rada, že si tu, Kris." šepne takmer neučujne. "Bol to náročný deň, pôjdem spať. Porozprávať sa môžeme ráno." vymaní sa po chvíli z jeho objatia, vstane z gauča a poberie sa ku dverám. Než nimi prejde, ešte sa tak napoly otočí. "Budem potrebovať novú kuchyňu, tak do tej doby si tam radšej jedlo nepripravuj." než sa Kris začne vypytovať na dôvod, vyparí sa z miestnosti a poberie sa do svojej izby.